Jak jsme nechtěli islám

Obec Nesevlky žila celá staletí své dosavadní existence ve spokojené izolaci od okolního světa, hlavně díky tomu, že po většinu této doby chyběla na mapách a v písemných zdrojích. Bohužel moderní doba dostihla i nás.

Kromě kola, kanalizace a elektřiny s sebou přinesla i nebezpečí, které hrozilo zničením naší kultury, tradic a životního stylu.

Jako každé všední dopoledne jsme seděli s Čurdou, Lopuchem a Máslem v hostinci U Šeborů a snídali desítku s rumem. Najednou se však Čurda zvedl od displeje svého dotykáče, který na burze vyměnil za družstevní prase.

"Už toho mám dost, zatracenej islám!" vykřikl a praštil pěstí do stolu, až půllitry se snídaní nadskočily.

"To je toho, tak nás porazili, stejněs říkal, že tě fotbal nezajímá." odvětil Máslo, aniž by se odvrátil od televize, kde Rex zrovna baštil housku se salámem.

"Islám, ne Island, ty Mongole!" opravil Másla Čurda.

"No a co s ním jako?" dál nechápal Máslo, ale to u něj není nic zvláštního.

"Tady na fejsbůku píšou, že chtěj v Brodě postavit mešitu. No dovedete si to představit? Dolezou sem s holou prdelí, my je přijmeme jako vlastní a než se naděješ, tak máš uřezanou hlavu a znásilněnou ženskou, přesně jak říkal Tokio, čumte." rozohnil  se Čurda a pustil nám na mobilu video, ve kterém nějaký Tokio Okomrka vysvětloval, jak nás zahlcují islám vyznávající nenávistné hordy, jak se za chvíli na školách místo češtiny bude učit islámština a že nás islamisté připravují o naše ženy a práci. V tu chvíli nám došlo, že islamisté už řádí i v Nesevlkách - z nás čtyř totiž jediný, kdo měl ženu, byl Máslo(ale stejně jenom proto, že z toho sklepa nemohla utéct) a poslední z nás, kdo měl práci - Čurda - o ni přišel údajně kvůli krádeži družstevního prasete, ale všichni jsme už stejně věděli, že zatím jsou islamisté a média a vláda se nás snaží akorát obelhat. Sice nám bylo divné, proč nám o tom říká nějaký Vietnamec, ale Čurda nám vysvětlil, že Tokio je víc Čech, než my všichni dohromady, sice se narodil korejské matce v Koreji, ale už od šesti let žije v Čechách a je navíc poslanec, nebo prezident, nebo tak něco, prostě váženej občan a kapacita.

Protože hrozba islámu nelení, nemohli jsme ztrácet čas ani my, a tak jsme si hned taky pořídili mobily s interenetem, abychom si mohli zřídit fejsbůk a přihlásit se k iniciativě Nenechme Si Domů islám Ani Páchnout( dále jen NSDiAP, pozor neplést se spolkem na ochranu ohrožeých živočišných druhů "Nosorožci Stále Do Afriky Patří"). Nesevlcká buňka NSDiAP byla opravdu akční, všichni jsme lajkovali příspěvky jak zběsilí, haněli odpůrce iniciativy v diskuzích a sdíleli médii zatajované informace o zvěrstvech islamistických bestií na našem území ( např. že na břecavsku skupina islamistických ilegálních migrantů sežrala sedlákovi z pole všechny žížaly, na broumovsku rituálně oholili ovci a že dokonce v Praze byl přichycen jeden islamista, jak má sex s palačinkou).

Hned další týden se v Brodě konala masivní demonstrace proti chystané mešitě(ze které se nakonec vyklubala trafika, ale beztak by z ní šířili islám, kam by se dalo), na kterou potvrdilo na fejsbůku účast přes dvacet tisíc lidí, a kterou svolával lídr iniciativy NSDiAP Milan Žabička. To jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít a na demonstraci se vypravili. Na mnohatisícovou demonstraci se nakonec dostavilo asi sedmdesát lidí včetně pořadatelů a dalších výzamných politických subjektů jako "Strana Svobodných", "Národní Obnova", nebo "Volte Pravý blok - stranu, která vše zařídí, listopadem 1989 nic neskončilo, minulý týden mi agenti StB vypili mlíko z ledničky." Můžu říct, že na demonstaci byla spousta fajn lidí a zvlášť příznivci skándinávie, kteří měli na oblečení norské vlajky a nápisy "Thor Steinar"( norský misr světa v biatlonu, jak nám vysvětlil Lopuch), jeden z nich byl dokonce i fanouškem Erica Lindrose, protože měl vzadu na krku vytetované číslo 88. Po skončení demonstrace jsme se vypravili za hlavním řečníkem Žabičkou, protože jsme chtěli prodiskutovat smrtelná nebezpečí islámu a taky proto, že se Máslo potřeboval zeptat, kde tam mají záchody.

Pan Žabička se svým kamarádem Alešem M. Matrošem nás dokonce pozval na uzavřenou diskuzi do blízké sklepní pivnice, kde nás zasvětili do všech aspektů agresivního islámu a nutno říct, že na panu Žabičkovi bylo vidět, že učí na vysoké škole, protože jsme mu rozuměli asi tak každé páté slovo, nejspíš to bylo tím... Každopádně vůbec nejlepší bylo, že nám pan Milan Žabička nabídl, abychom se přidali k nově založené pořadatelské sekci NSDiAP - Skupině Angažovaných(dále jen SA), což jsme my i naši kamarádi, fanoušci norského biatlonu, nadšeně přijali.

Co vám mám povídat, naše práce v SA byla prostě sen. Dávali jsme pozor na demonstracích, aby vše probíhalo v pořádku, když se objevil někdo, kdo dával najevo nesouhlas s myšlenkami Žabičky a NSDiAP, tak jsme mu dali výchovný pohlavek botou do žeber a naše pořadatelské hnědé košile s červeným páskem na rukávu byly taky parádní. Postupem času jsme ale přešli jako SA i k aktivním akcím proti islamistům samotným - posprejovali jsme vietnamskou večerku hanlivými nápisy, vysypali popelnice před řeckou tavernou, házeli kameny do oken v romské čtvrti, na náhrobky na židovském hřbitově malovali taková legrační neúplná okénka a dokonce vypustili kola policejnímu autu. Fanoušci biatlonu a Lindrose tyto akce kvitovali s povděkem, v nás začaly hlodat pochybnosti, o kterých s námi ale vedení NSDiAP odmítalo diskutovat. Na dotazy, co to má co společného s islámem, nám Žabička odsekl, že on je Vedoucí a my jako členové Skupiny Angažovaných jsme mu přísahali věrnost, takže máme plnit příkazy a držet hubu a krok.

Když jsme jednou po akci seděli U Šeborů, nechal se slyšet Lopuch a promluvil nám z duše: "Chlapi, já nevím, jak vám, ale mně přijde, že jsme zatím nadělali víc škody než nějakej islám a za celou dobu jsme přitom neviděli nikde ani jednoho islamistu. Navíc ti ostatní týpci z SA věděj o lyžování úplnou bačkoru, tak si nejsem jistej, jestli to jsou fakt fanoušci biatlonu. Tak jako tak, já to prostě balím, na takovýdle gaunerství fakt nemám žaludek."

A protože je Lopuch obecní intelektuál a má osm tříd základky(během pouhých deseti let), nezbylo nám než souhlasit, hnědé košile jsme spálili, smazali účty na fejsbůku a nezvedali telefony. Přeci jenom jsme jen obyčejní kluci z vesnice a až k nám nějací islamisti opravdu přijdou a začnou uřezávat hlavy, tak si s nima poradíme i bez výlupků z NSDiAP a SA a budeme mít aspoň čisté svědomí.

Podobnost s reálnými postavami je čistě záměrná a podobnost s událostmi z před osmdesáti let je přece nemožná, nebo?

Autor je sluníčkář, planetkář a měsičkář, jedná na pokyny Světového sionistického fóra a je placen Saúdskou královskou rodinou, CIA a KGB.